KLÍMA, Karel a kol. Azylové právo v evropském kontextu
1. vyd. Praha: Metropolitan University Prague Press, 2017. ISBN 978-80-87956-73-1
Azylová politika obou evropských smluvních systémů a její konfrontace s obrovskou imigrační krizí založenou na masových "návalech" lidí ze Středního Východu i Severní či dokonce Střední Afriky se dostala do střetu se suverenitním právem každého členského státu (jak Rady Evropy, tak zejména Evropské unie) posuzovat každého uprchlíka jednotlivě. Jde zejména o to, že azylové právo je založeno na možné hypotéze, že existuje právo na azyl jako veřejné subjektivní právo a že toto veřejné subjektivní právo nelze považovat za typické nárokové právo (názor ÚS ČR). Existuje tak výsostná možnost každého členského státu Evropské unie rozhodovat o právní regulaci tohoto institutu a jeho aplikačního režimu.
Je možné takto zformulovat základní hypotézu této kolektivní práce: azylová politika jako součást tzv. evropského práva (tedy právních systémů RE a EU) je efektivní a účelná do té míry, když harmonizuje základní smysl azylu, a sice pomoci lidem států, kde se civilní obyvatelstvo dostalo do nebezpečí života a v zájmu jeho zachování musí volit útěk do zemí bezpečných. Tato harmonizace a zejména Unií přijatá opatření by neměla narušovat ústavní výsady každého členského státu při individuální verifikaci důvodů, které jednotlivé uprchlíky či rodiny k opuštění své vlasti vedly.
