TICHÝ, Lukáš, ed. Energetické vztahy mezi Evropskou unií a Ruskou federací: partnerství nebo rivalita?
1. vyd. Praha: Metropolitan University Prague Press, 2012. 129 s. ISBN 978-80-86855-84-4
V současnosti můžeme hovořit o energetických vztazích EU –Rusko, jako o vztahu vzájemné závislosti, která je a může zůstat výhodná pro oba aktéry. Tento stav však může fungovat pouze v případě rovnosti a vzájemnosti. EU by měla dát jednoznačně najevo, že nebude bránit ruským investicím v evropské energetice, avšak pouze za předpokladu, že ruské společnosti budou respektovat unijní pravidla. Současný vývoj se však zdá jít proti tomuto scénáři.
S odklonem od jádra ve významných evropských státech, který následoval po havárii ve Fukušimě, poklesem domácích zdrojů ropy a plynu a výzvou splnění energeticko-klimatických cílů strategie 20-20-20 lze očekávat, že dovoz především plynu z Ruska bude nadále růst. Dva faktory v ruské energetické geopolitice mohou v blízké době vést k vychýlení rovnováhy vzájemného vztahu ve prospěch Ruska.
Prvním je integrace ruského downstream sektoru zemního plynu a diverzifikace exportních tras. V červenci 2011 Gazprom oznámil plán strategického partnerství s RWE za účelem stavby paroplynových elektráren v Německu, státech Beneluxu a Velké Británii. Pokud bude tento záměr realizován, nejen že Gazprom získá nezanedbatelný podíl na celounijním downstream sektoru zemního plynu, ale zvýší i svůj podíl na dovozu plynu na bázi dlouhodobých kontraktů za ceny indexované v návaznosti na ceny ropy, čímže efektivně omezí dopad rozvoje spotového trhu se zemním plynem.
Důsledkem tohoto vývoje bude faktická rezignace na diversifikační snahy EU a to s ohledem na fakt, že právě RWE je hlavním investorem projektu Nabucco, jediného projektu, který má za cíl dosáhnout zdrojů střední Asie bez přímé participace Ruské federace. Zatímco další pokrok plynovodu Nabucco se zdá být definitivně zastaven, Ruskem podporovaný projekt Nord Stream spustil svoji první větev s předpokládaným dokončením druhé větve v roce 2012. Kromě Nord Steamu zde je i projekt South Stream, přímý konkurent Nabucca. South Stream, potom co si zajistil podporu evropských společností (Winteshall, EDF, ENI), se zdá být mnohem blíže realizaci.
Zatímco vývoj zřejmě bude pokračovat ve prospěch Ruska, zisky pro Rusko mohou být pouze krátkodobé, a to především s ohledem na obavy, které tento vývoj může přinést do debaty o energetické bezpečnosti EU. Vedle soudních kroků proti dceřiným společnostem Gazpromu porušujících unijní pravidla trhu, roste podíl importu LNG plynu do EU. V roce 2010 byl podíl LNG již 16,5 % na dovozu ve srovnání se 7 % v roce 2000. Především nové členské státy, které se cítí poškozeny ruskou energetickou politikou, mohou hledat alternativy například v podobě jaderné energetiky či rozvoje těžby nekonvenčního zemního plynu. Z tohoto pohledu se může zdát, že Rusko svojí asertivní energetickou politikou preferuje získání výhody ve vztahu s Evropskou unii na úkor dlouhodobých vzájemně výhodných vztahů.
